Život IDP

Dnes jsem byla v kavárně s mojí jedinou gruzínskou kamarádkou (je zde těžké najít někoho podobně smýšlejícího v mém věku – bez rodiny, bez dětí, se znalostí angličtiny…), která je shodou okolností také IDP (internally displaced person). Narodila se v Abcházii, kterou musela spolu s rodinou po válce opustit.

Vzhledem k tomu, že je to téměř dvacet let, jsem myslela, že už její rodina začala nový život v Kutaisi. Jenže jsem zjistila, že to není tak lehce možné. Vše je zde založeno na rodině, na příbuzných, na známých.. Pracujete ve firmě, obchodě rodiny, vašich příbuzných.. a když se jen tak někam přistěhujete, je těžké najít dobrou práci. Musíte vynaložit mnohem více úsilí než ostatní.

Přestože tu má kamarádka žije takovou dobu a opustila Abcházii asi tak v pěti letech, je stále považována za IDP. A brzy bude muset spolu se svou rodinou Kutaisi opustit. Její rodina se odstěhuje k Poti, kde se staví domy pro IDP. Její rodina si nemůže moc vybírat. Buď zůstanou zde, kde nemají moc možností a bez bydlení, či se odstěhují tam, kam jim vláda nabízí a kde budou mít o něco málo více možností.

Jaké to asi je, žít celý život s nálepkou IDP – vnitřně vysídlená osoba?